Rozhovor s Vlaďkou Sackou

Autorka s velkou budoucností Vlaďka Sacká pochází z "nejhoršího města republiky" - Orlové. Vystudovala sociální politiku a sociální práci, nakonec ale zakotvila ve státní správě, odkud utíká do světa fantazie. Kromě práce se věnuje rodině a výchově malé dcerky. Vedle čtení, sledování filmů a focení stíhá i psaní, kterému se intenzivně věnuje několik let.
13. července jí u nakladatelství Fortuna Libri vychází debutový román Pošli svíci po řece. Měla jsem tu čest pro vás Vlaďku vyzpovídat, níže přináším anotaci jejího románu. Myslím, že se máme na co těšit!

Nezáleží, jak daleko uprchneme, pokud si své démony neseme s sebou. Když se manžel sbalil a odešel za jinou, mohla třicátnice Aneta udělat dvě věci - propadnout depresi, nebo sebrat síly a restartovat svůj život. Když jí dlouholetá kamarádka nabídne, aby za ní přiletěla na návštěvu do exotického Vietnamu, neváhá tak ani chvíli a vydává se do neznáma, aby si splnila dávný sen a v klidu zhojila rány. Zatímco si užívá chutí a vůní daleké Asie a pomalu propadá jejímu divokému kouzlu, netuší ještě, že ji čeká setkání s tajemným mužem, které převrátí její dosavadní život naruby.
Kým je ve skutečnosti šarmantní fotograf Petr? Zbyl v Anetině životě ještě prostor pro důvěru, odpuštění a upřímný cit?
Když Aneta objevuje temnější stránku světa, v němž se ocitla, a odkrývá Petrova tajemství, v ohrožení se ocitá nejen křehký vztah, ale i její bezpečí, a žena se musí rozhodnout, co obětuje - lásku, nebo svůj život?

Nová tvář na knižní scéně, Vlaďka Sacká. Můžeš se čtenářům trochu představit?

Pocházím z Orlové, ale už víc než 15 let žiju v Ostravě, kde jsem i studovala. Jsem vdaná, mám čtyřletou dceru, která už taky propadla kouzlu knih. Krom psaní ve volném čase ráda čtu, především fantastiku, fotografuju a mám celkem pěknou sbírku autogramů. Řekla bych, že jsem realista říznutý snílkem.

13. července vychází u nakladatelství Fortuna Libri tvá prvotina Pošli svíci po řece. Co tě přimělo napsat román zrovna z Vietnamu?

Před pár lety jsem měla možnost ve Vietnamu několik měsíců pracovně pobývat a ta země mi naprosto učarovala. Vietnam je divoký, okouzlující, měla jsem štěstí na spoustu srdečných lidí i nevšedních zážitků. Nebylo to tak, že bych chtěla napsat knihu a hledala téma. Od první chvíle jsem věděla, kam příběh zasadím a pak už to šlo téměř samo.

O čem dílo je? Podle anotace nevypadá na typický ženský román, na které jsou čtenáři tohoto žánru asi zvyklí.

Psala jsem Svíci s ambicí, že nepůjde o příběh podle klasické šablony letních románků. Proto jsem se pustila i do těžších témat jako je krach manželství, hledání vlastní hodnoty a smyslu v životě, vystoupení z komfortní zóny. A jako milovník thrillerů jsem neodolala, abych do příběhu nevsunula i dramatickou linku, která doufám nebude působit rušivě, ale naopak bude nečekaným bonusem.

Je něco, co tě při psaní překvapilo? Reálie máš díky pobytu ve Vietnamu určitě zmáknuté, je ale něco, co tě jako Ostravačku dostalo a zmínila jsi to v příběhu?

Těch věcí, co mě dostalo je nepočítaně, ani bych nevěděla, kde začít! Krom té klasiky, která se prostě zmínit musí, jako jídlo nebo řekněme často dost posunutý hygienický standard. A u toho jídla bych se asi zastavila. Jsem odchovaná padesáti položkami na menu ve vietnamské restauraci, které se liší jen použitým masem a pálivostí omáčky. Překvapilo mě, jak pestrá vietnamská kuchyně ve skutečnosti je. A chutná! Až poté přišla Kamu ve Vietnamu a další, kteří tu kuchyni zpopularizovali a i do Ostravy se dostala autentičtější jídla, byť v místní úpravě. A za to jsem moc ráda. Stejně jako má hrdinka Aneta.

Zmínkou o hlavní hrdince jsi mi nahrála - je Aneta tvé alter ego? Objevují se v tvém románu autobiografické prvky, pokud pominu už zmíněné prostředí a typické místní zvyklosti?

Myslím, že spisovatel vždy, ať už vědomě či podvědomě, vnáší do knihy něco ze sebe. Anetu bych nenazvala alter egem, má spoustu vlastností a zkušeností, které jsou mi cizí. Přesto je mi blízká, třeba svým smyslem pro humor a ano, i svými koníčky. Kdybych jí nedala nic ze sebe, byla by pro mě méně skutečná.

Zmínila jsi vrstevnatost svého románu, máš vytipovanou nějakou jasnou cílovou skupinu?

Ne tak docela. Určitě je příběh určený převážně ženám. Ve skrytu duše pak doufám, že je osloví bez ohledu třeba na věk. Kdo někdy neřešil problematické rodinné vztahy, zklamání v partnerství, nebo nepocítil touhu sbalit si batoh a vyrazit za dobrodružstvím? V knize se řeší několik výsostně ženských témat a já doufám, že si každá čtenářka najde to své.

Snad nevyzvídám příliš, když se zeptám, jestli má Pošli svíci po řece klasický šťastný konec?

Nerada bych spoilerovala, takže řeknu jen, že konec možná většinu čtenářů překvapí. Zda je či není šťastný, pak záleží hlavně na nich samých. Pro mne šťastný je.

Dobře, nebudu vyzvídat. Co láska? Jak moc je v příběhu důležitá?

Velmi! Skoro bych jej mohla pojmenovat 50 odstínů lásky. Prolíná se totiž knihou v mnoha podobách, od té rodičovské, partnerské, po hluboký cit mezi skutečnými přáteli. Ale obvyklou romantikou bych knihu určitě nenazvala.

Nedá mi to nezeptat se na význam názvu - Pošli svíci po řece. Je to něco ve stylu "lampiónů štěstí"?

Ano, dá se říct. Při pobytu ve městě Hoi An, ve středním Vietnamu, jsem se seznámila s místním zvykem pouštět večer po řece takový papírový lampion s hořící svíčkou. Význam ponechám zatím obestřený tajemstvím. Samozřejmě je to především lákadlo na turisty, než co jiného. Ale i tak ve mně pohled na řeku posetou lampiony zanechal hluboký dojem.

Představila jsi nám hlavní hrdinku Anetu, je kniha primárně o ní, nebo se můžeme těšit i na další linky?

Příběh se točí kolem Anety, ačkoliv by se našel prostor i pro vedlejší příběhové linie.

Máš ráda silné ženy? Inspirovaly tě i některé reálné?

Jednoznačně říkám ano na obě otázky. Zároveň mě baví psát hrdinky, které nejsou žádné amazonky, mají své bolístky a strachy, občas potřebují se o někoho opřít. Ale když dojde na lámání chleba, chcete je mít po boku. Inspiraci jsem ve svém okolí určitě nalezla, nebudu prozrazovat, možná se poznají, pokud si příběh někdy přečtou.

Je něco, co bys chtěla na příběhu vyzdvihnout? Skrývá tvůj román také poselství?

Ne vždy dostaneme to, co chceme, ale můžeme dostat to, co potřebujeme. Věřím na osud, který nás provede všemi zákrutami naší cesty. Někdy pomlácené, bohatší o pár špatných zkušeností, ale věřím, že je to tak, jak to má být. A kdo ví, co za odměnu nás čeká, když vystoupíme ze své komfortní zóny a zariskujeme!

Můžeme se těšit na pokračování románu Pošli svíci po řece, nebo se jedná o stand-allone?

Je to samostatný příběh. Ale pokud by byl zájem, jsou v závěru malá vrátka k případnému pokračování. Ani bych se mu nebránila, ty postavy jsem si zamilovala.

Chtěla bys něco doplnit? Nějak čtenáře nalákat ke koupi tvé knihy?

Chtěla bych všechny pozvat do nevšední země plné kontrastů, a doufám, že si z knihy odnesou trochu toho okouzlení, které jsem zažila i já. A taky doufám, že si oblíbí Anetu a její svéráznou kamarádku, i přes jejich nedostatky. Že se zasmějí, zasní a po přečtení na knihu hned nezapomenou. I pro ten nejednoznačný konec.

Tak to jsou skvělé zprávy. Silných hrdinek, které se dokážou postavit na vlastní nohy, není nikdy dost! Děkuji za rozhovor a těším se, až si Pošli svíci po řece koupím.

A co vy? Těšíte se na netradiční ženský román? Osobně jsem měla možnost přečíst si malou ochutnávku a musím říct, že Vlaďka píše do hloubky, přitom s lehkostí a pokorou k řemeslu.
Nakonec připomínám, že román Pošli svíci po řece vychází v nakladatelství Fortuna Libri už 13.7.2022 a seženete jej ve všech dobrých knihkupectvích.

J.