Z-zásek

Komu by se nestalo, že se někdy v něčem zasekl a nevěděl, jak pokračovat. Nemluvím teď úplně o životě a situacích, které jsou pro život nezbytné, ale o tom, co je nezbytné pro to, co tvoříte.

U mě je to konkrétně psaní. Kdo píše jakýkoliv příběh, nejspíš se mu takový zásek alespoň jednou stal. A pokud to byl jenom zásek, bylo to vlastně obrovské štěstí, protože se stávají i závažnější věci, v pisatelské hantýrce zvané tvůrčí blok.

Kdysi jsem háčkovala a pletla, což tedy občas ještě dělám, ale to není podstatné. Když jsem třeba udělala nějakou chybu anebo se zasekla, ztratila se v očkách, kousek jsem vypárala, abych se dostala na řadu, v níž jsem si byla naprosto jistá, že je celá správně. A stejně to může platit i pro psaní. Někdy není nutné ani tolik mazat, ale přečíst si po sobě několik kapitol zpět a ono to naskočí. A když ne, nastoupí ona drastičtější metoda - kus textu vymazat a napojit se na jiném místě.

Další fintou je odstup. Nelámat to přes koleno, vzpomenout si na příběh, který už je napsaný, a co se mělo stát. Co se má teprve stát. Zkuste si ho představit jako film, jaké byste očekávali pokračování děje, aby vás to bavilo. Protože to je zásadní, aby to bavilo vás samotné.

A nakonec prozradím i svůj vlastní způsob, který ale není pro každého. Nicméně za zkoušku nic nedáte. Já, když nevím, jak pokračovat, vrhnu se na něco jiného. Ať už je to povídka, nebo jedna z rozpracovaných věcí, které postupně dokončuju.

Máte i vy nějaké tipy, jak překonat záseky?

Těším se na vaše postřehy a díky za maily, těší mě každý jeden!

J.J.